Brain–gut axis neboli osa mozek–střevo je obousměrná komunikační linka. Mozek může ovlivnit trávení a střevo naopak posílá do mozku signály přes nervy, hormony, imunitu i látky vyráběné mikroby – proto dnes mluvíme spíš o microbiota–gut–brain ose než jen „gut–brain“.
Když je tato osa v rovnováze, podporuje „vnitřní klid“ těla (trávení, stres, spánek, chuť k jídlu a náladu); když se rozladí, mohou se potíže projevit nejen v břiše (např. funkční obtíže/IBS), ale i v psychice, spánku a regulaci hmotnosti.
Možná to znáte taky. Ve stresu se vám rozhodí trávení, před důležitou událostí cítíte “motýly v břiše“ a někdy máte pocit, že když je „rozhozené břicho“, je rozhozená i hlava. Není to jen obrazné vyjádření. V těle opravdu existuje obousměrné propojení mezi mozkem a střevem, do kterého výrazně vstupují i střevní mikroorganismy – střevní mikrobiom. Této síti se říká osa mozek–střevo–mikrobiom (microbiota–gut–brain axis).
Co je brain–gut axis a proč mluvíme i o mikrobiomu?
Brain–gut axis si můžete představit jako komunikační linku.
Mozek tedy může ovlivnit střevo (například přes stresovou reakci, změny v autonomním nervstvu, změny pohybů střev).
Střevo může ovlivnit mozek(přes nervové signály, hormony, imunitní mediátory a látky vznikající činností mikrobů).
K tomu se přidává mikrobiom, protože bakterie ve střevě vytvářejí látky a signály, které mohou ovlivňovat prostředí ve střevě, imunitu a „zprávy“ směrem k nervům i hormonům. Proto se dnes často mluví o “microbiota–gut–brain” ose, ne jen o „gut‑brain“ ose.
Jak spolu střevo a mozek „komunikují“
Tělo má několik cest, jak informace přenášet:
Nervová cesta – nejznámější je bloudivý nerv (vagus). Je to něco jako „kabel“, který sbírá informace ze střeva a posílá je do mozku, a naopak.
Hormonální a stresová cesta – když jste ve stresu, aktivuje se stresový systém (HPA osa) a mění se trávení, citlivost střev i vnímání nepohody.
Imunitní cesta – střevo je obrovská „imunitní křižovatka“. Když je v rovnováze, imunitní signály jsou klidné. Když je narušená (např. při dlouhodobě nevhodné stravě či zánětu), mohou se signály posouvat směrem k podráždění a zánětlivé aktivitě.
Metabolity z mikrobiomu – bakterie vyrábějí látky jako SCFA (krátkořetězcové mastné kyseliny), které umí působit na střevní stěnu, nervy i hormony.
Proč se střevo někdy nazývá „druhý mozek“?
Ve stěně trávicí trubice je hustá nervová síť zvaná enterický nervový systém (ENS). Je tak rozsáhlá a „samostatná“, že si řadu věcí umí řídit lokálně (např. pohyby střeva), a přitom je ale napojená na mozek. V přehledové literatuře se popisuje, že enterický nervový systém je důležitým „uzlem“, který umí sbírat signály ze střeva a komunikovat s mozkem mimo jiné přes bloudivý nerv (vagus) a další nervové dráhy.
Důvod, proč se ENS přirovnává k mozku, je i v tom, že má s centrálním nervovým systémem podobnosti ve struktuře a „chemii“ komunikace– používají se podobné přenašeče signálů (neurotransmitery).
A jeden z nejznámějších příkladů je serotonin. Serotonin funguje jak v mozku, tak ve střevě, a může ovlivňovat více typů procesů (nejen „náladu“ v běžném slova smyslu).
Serotonin ze střeva se však nedostává do mozku
Možná jste už slyšeli, že většina serotoninu (hormonu štěstí) vzniká ve střevě. To je pravda – tělo si hodně serotoninu vyrábí právě tam.
Důležitý háček je ale v tom, že serotonin vyrobený ve střevě není totéž co serotonin v mozku. Serotonin ze střeva působí hlavně lokálně(například na trávení) a nedokáže se volně dostat do mozku, protože ho „nepustí“ hematoencefalická bariéra.
To ale neznamená, že střevo s psychikou nesouvisí. Jen to funguje nepřímo: střevo a mikrobiom mohou ovlivňovat signály do mozku (přes nervy, hormony a imunitu) a také kolik „stavebního materiálu“ (tryptofanu) má mozek k dispozici pro tvorbu vlastního serotoninu.
Co všechno může osa mozek–střevo ovlivňovat
Osa mozek–střevo (a mikrobiom) je hlavně koordinační systém, který pomáhá tělu držet „vnitřní rovnováhu“. Když funguje dobře, trávení běží hladce, imunita reaguje přiměřeně a mozek dostává spolehlivé signály o tom, co se uvnitř děje. Když se komunikace rozladí, projevy často nejsou jen v břiše, ale i v náladě, stresu, spánku nebo chuti k jídlu. Přehledy popisují, že obousměrné interakce mezi mozkem a střevem regulují klíčové funkce jako příjem potravy, imunitní regulaci a spánek.
1) Trávení a břišní “komfort“
Asi nejcitelnější část. Mozek a nervový systém dokážou podle situace upravit:
rychlost posunu potravy střevem (někdo ve stresu běhá na toaletu, jiný má naopak zácpu),
citlivost střev (křeče, pnutí, „nafouknutí“),
sekreci(jak aktivně střevo „pracuje“).
Když se osa rozladí dlouhodobě, typicky se objevuje kombinace potíží: nepravidelná stolice, přecitlivělost na některá jídla, pocity nepohody bez jasné „otravy“. U poruch typu IBS (syndrom dráždivého tračníku) se popisuje, že dysregulace těchto interakcí souvisí se změnami motility, citlivosti, imunity i nálady.
2) Stresová reakce
Ve stresu se tělo přepíná do režimu „pohotovosti“. To se děje automaticky přes autonomní nervový systém (sympatikus/parasympatikus) a hormonální stresové dráhy. Tyto systémy mohou měnit činnost střeva (pohyby, prokrvení, citlivost) – a střevo naopak posílá signály zpět.
Hodně důležitý je v tom bloudivý nerv (vagus), který sbírá informace z orgánů a posílá je do mozkových center. Vagus je z velké části „příchozí linka“ (zhruba 80 % vláken vede informace směrem do mozku), takže mozek dostává spoustu zpráv o stavu vnitřního prostředí..
3) Nálada, emoční ladění a „vnitřní pocity“
Mozek neřeší jen to, co vidíte a slyšíte. Neustále zpracovává i signály zevnitř těla (napětí ve střevech, pocit hladu, nevolnost, tlak). Tomu se říká interocepce– vnitřní vnímání stavu těla – a právě střevo je jedním z hlavních zdrojů těchto signálů. Tyto reflexní smyčky mají za cíl držet rovnováhu v těle i při změnách.
Tohle může mít dopad na psychiku docela přímočaře. Když je vám v těle „dobře“, je snazší být v klidu. Když tělo opakovaně vysílá signál nepohody, mozek může být dráždivější, únavnější, citlivější na stres. Při dysregulaci osy se kromě střevních změn objevují i změny nálady.
Trávicí obtíže jsou často spojovány s úzkostmi či depresí
V populačních průřezových i prospektivních studiích se opakovaně ukazuje, že lidé s funkčními střevními obtížemi (typicky IBS) častěji reportují úzkostné a depresivní symptomy než lidé bez těchto potíží — a čím výraznější jsou střevní symptomy, tím vyšší bývá i zátěž na psychiku. Některé longitudinální práce navíc naznačují obousměrnost. Dlouhodobý stres a úzkost zvyšují riziko rozvoje nebo zhoršení střevních potíží, a přetrvávající střevní nepohoda zase zvyšuje pravděpodobnost zhoršení nálady.
4) Spánek a denní rytmus
Spánek není jen „vypnutí mozku“. Je to stav, ve kterém se tělo regeneruje, opravuje, ladí imunitu a reguluje hormony. Proto dává smysl, že osa mozek–střevo se spánkem souvisí.
Z praxe to často vypadá tak, že když se rozhodí trávení (nadýmání, bolest, reflux), spánek je horší. A když je spánek horší, bývá horší stresová tolerance, chutě a „odolnost“ vůči nepohodě v břiše. Vzniká bludný kruh.
Krátký spánek negativně ovlivňuje střevní mikrobiom
Studie ukazují, že když několik nocí po sobě spíte málo, může se změnit složení těchto bakterií a tělo pak může hůř „fungovat“ i mimo střeva. Už po dvou nocích zkráceného spánku vědci pozorovali posun ve složení střevních bakterií a zároveň zhoršení citlivosti na inzulin.
V jiné studii stačily tři noci s extrémně krátkým spánkem (cca 2 hodiny/noc) a u lidí se snížila pestrost (rozmanitost) mikrobiomu asi o pětinu. To je důležité, protože pestrost se často bere jako znak „odolnějšího“ střevního ekosystému.
5) Chuť k jídlu, sytost a regulace hmotnosti
Střevo posílá mozku signály, které ovlivňují:
jak rychle přijde sytost,
jak silný je hlad,
jak tělo reaguje na určité typy jídla (sladké, tučné).
Do toho vstupuje mikrobiom tím, že ovlivňuje některé signální látky vznikající ve střevě. Například některé látky vznikají až díky bakteriím (třeba sekundární žlučové kyseliny), které mohou ve střevě spouštět uvolnění hormonu GLP‑1, a tím se podílet na regulaci příjmu potravy a „metabolické rovnováhy“.
Už starší lidské studie ukázaly, že mikrobiom lidí s obezitou se v průměru liší od mikrobiomu štíhlých – například práce Ley a kol. popsala u obézních nižší relativní zastoupení Bacteroidetes oproti štíhlým a posun směrem ke „štíhlejšímu“ profilu při hubnutí.
6) Imunita a zánětlivé nastavení těla
Velká část imunity sídlí ve střevě a komunikuje s nervovým systémem. Pokud se imunitní reakce ve střevě aktivuje, vznikají zánětlivé signály (cytokiny), které mohou ovlivnit mozek dvěma cestami: buď se dostanou do oběhu a působí v mozku, nebo aktivují nervová zakončení (např. vagus) a tím změní gut–brain signalizaci.
Porucha osy střevo–mozek (případně i „střevo–mozek–mikrobiom“) se nejčastěji dává do souvislosti s onemocněními, kde se potkává trávení, vnímání bolesti, stres a nálada. Důkazy ale nejsou u všech diagnóz stejně silné – u některých je propojení velmi dobře popsané, u jiných se teprve zkoumá.
Porucha osy mozek‑střevo - co může způsobit?
1) Syndrom dráždivého tračníku (IBS) a další „funkční“ trávicí potíže
Funkční trávicí obtíže jsou dlouhodobé potíže jako bolest břicha, nadýmání, průjem nebo zácpa, u kterých se při vyšetřeních nenajde jasná „organická“ příčina (např. zánět, nádor).
IBS je v přehledových pracích uváděn jako nejčastější porucha interakcí mozek–střevo. Zjednodušeně jde o dysregulaci komunikace mezi střevem, nervy, imunitou a mozkem, která se může projevit změnami motility, citlivosti (bolestí) i nálady.
U IBS je navíc typická vysoká komorbidita s úzkostí a depresí – až ~50 % lidí splňujících kritéria pro úzkostnou poruchu má zároveň IBS a lidé s IBS mají více než trojnásobné riziko splnit kritéria úzkostné poruchy.
A prospektivní data naznačují obousměrnost, kdy vyšší úzkost/deprese zvyšuje riziko rozvoje IBS a naopak IBS zvyšuje riziko pozdější úzkosti/deprese.
Do stejného „okruhu“ se řadí i funkční dyspepsie (dlouhodobé obtíže typu plnosti, tlaku, nevolnosti bez jasné organické příčiny) a další funkční bolesti břicha.
2) Poruchy nálady – hlavně deprese
U depresivní poruchy (MDD) se opakovaně popisují rozdíly ve složení mikrobiomu oproti zdravým kontrolám (byť se studie liší v tom, jak přesně).
Přehled dokonce zmiňuje preklinická data, kde přenos mikrobiomu od depresivního člověka do zvířecího modelu může navodit depresivní chování – což podporuje hypotézu, že mikrobiom může být jedním z faktorů v „řetězci“ mechanismů.
3) Úzkostné poruchy (často spolu s IBS)
U úzkosti je v praxi častý scénář „střevo ↔ úzkost“, hlavně u IBS, kde se tyto potíže často vzájemně posilují (viz výše).
A existují i klinická data, že zásahy do mikrobiomu (probiotika/prebiotika/synbiotika) mohou u části lidí zmírnit úzkostné i depresivní příznaky – i když výsledky jsou různorodé.
Souvislosti, které se zkoumají
Preklinické a klinické nálezy spojují systém střevo–mozek–mikrobiom s možnými mechanismy i u některých neurologických a neurovývojových diagnóz, například:
porucha autistického spektra (ASD),
ADHD,
Parkinsonova nemoc,
Alzheimerova nemoc,
roztroušená skleróza,
epilepsie.
U těchto onemocnění to často znamená, že existují signály a hypotézy, ne že by se daly jednoduše léčit touto cestou.
Co obvykle ose mikrobiom‑mozek‑střevo prospívá
Mikrobiom je velmi bohatý „ekosystém“. Cílem je vytvořit prostředí, ve kterém se dlouhodobě daří pestřejšímu a stabilnějšímu složení. Dobrá zpráva je, že věci, které mu obvykle prospívají, jsou většinou stejné věci, které prospívají i tělu jako celku.
1) Strava bohatá na prebiotika a polyfenoly
Prebiotika a polyfenoly si můžete představit jako „palivo“ pro střevní mikrobiom. Jsou to látky, které se v tenkém střevě často nestráví úplně, a tak se dostanou dál – do tlustého střeva, kde je využívají zdraví prospěšné bakterie. Právě proto se o nich mluví jako o jedněm z nejjednodušších způsobů, jak mikrobiom podpořit běžným jídlem. Nejvíc jich najdete v rostlinných potravinách, zejména když je jídelníček pestrý.
Například ve studii u zdravých dobrovolníků vedlo 3týdenní užívání prebiotikaB‑GOS (Bimuno galaktooligosacharidy) k nižší ranní kortizolové reakci po probuzení (marker stresové osy) a zároveň k posunu v emočním zpracování – lidé po B‑GOS méně zaměřovali méně pozorností na negativní podněty a relativně víc na pozitivní
Bohaté zdroje prebiotik a polyfenolů
Luštěniny: čočka, cizrna, fazole, hrách (včetně hummusu, polévek a pomazánek)
Celozrnné obiloviny: ovesné vločky, žito, ječmen, celozrnné a žitné pečivo
Kořenová a „cibulová“ zelenina: cibule, česnek, pórek, jarní cibulka
Ořechy a semínka: lněné semínko, chia, dýňová semínka
Bobuloviny: borůvky, maliny, jahody, ostružiny, rybíz
Kakao a hořká čokoláda (vyšší obsah kakaa)
Káva a čaj (zelený i černý)
Olivový olej (extra panenský) a olivy
Image by freepik.com
2) Středomořský styl stravování
Mikrobiomu obvykle prospívá pestrost rostlinných potravin, kvalitní tuky a méně ultra‑zpracovaných jídel. Tomu skvěle odpovídá středomořský styl stravy (zelenina, ovoce, luštěniny, celozrnné, ořechy, ryby, olivový olej).
Ve studii SMILES měla skupina s dietní podporou (středomořská dieta) výrazně větší zlepšení depresivních příznaků než kontrolní skupina a častěji dosáhla remise (cca 32 % vs. 8 %). Autoři uvádějí, že rozdíly nebyly vysvětlené změnou BMI nebo pohybu, tedy nešlo jen o zhubnutí.
V další studii PREDIDEP (středomořská strava + extra panenský olivový olej) se sice hlavní cíl (prevence relapsu) nelišil, ale jako vedlejší výstup se objevilo zlepšení depresivních příznaků ve 4. a 8. měsíci (a také rozdíl ve 20. měsíci).
3) Fermentované potraviny
Fermentované potraviny (jogurt, kefír, kysané zelí…) mohou být fajn doplněk jídelníčku.
Jedna studie zaměřená na dietu bohatou na fermentované potraviny ukázala, že tento styl stravy může zvýšit rozmanitost (diverzitu) mikrobiomu a zároveň snížit některé zánětlivé proteiny v krvi.
V jiné studii u zdravých žen vedla 4týdenní konzumace fermentovaného mléčného produktu s probiotiky ke změnám aktivity mozkových oblastí, které souvisejí se zpracováním emocí a tělesných vjemů, a změnila i některé ukazatele klidové mozkové konektivity.
4) Spánek a stres management
Mikrobiom neovlivňuje jen to, co sníte. Do střev se promítá i stres a spánek. V přehledové literatuře se přímo uvádí, že mikrobiom reguluje stresovou osu (HPA), ale zároveň platí i opačně: když se mění stresová osa, mění se i mikrobiom. Například u „germ‑free“ myší (myši bez mikrobiomu) je stresová odpověď HPA osy přestřelená a po osídlení mikrobiotou se umí znormalizovat – zvlášť když k osídlení dojde brzy po narození.
U lidí se zase ukazuje, že dlouhodobý psychický stres je spojený s posunem mikrobiomu v čase. U zdravotníků vystavených silnému stresoru během COVID‑19 byla popsaná dysbióza a změny mikrobiomu, které přetrvávaly minimálně půl roku a souvisely s mírou post‑traumatických/stresových symptomů.
Jak bojovat se stresem se dozvíte v článku: Jak se zbavit stresu a zlepšit si náladu? Máme 7 tipů!
Pomoci mohou i omega 3 mastné kyseliny
Omega 3 mastné kyseliny mohou jemně ovlivňovat osu střevo–mozek – přes mikrobiom, střevní bariéru a signály, které ze střeva putují dál (hormony, metabolity, imunita). V observačních datech to vypadá tak, že lidé s vyšším statusem omega‑3 (zejména DHA v krvi) mívají v průměru vyšší diverzitu mikrobiomu a jiné zastoupení některých bakteriálních skupin.
Intervenční studie u lidí ukazují drobný posun v mikrobiomu. Po suplementaci omega‑3 se opakovaně popisuje nárůst některých skupin spojovaných s tvorbou SCFA (např. Bifidobacterium, Roseburia), případně pokles rodů, které bývají častější v prozánětlivém/metabolicky nepříznivém kontextu.
Jaký vliv mohou mít probiotika?
Probiotika jsou živé mikroorganismy, které při podávání v adekvátním množství přispívají ke zdraví hostitele
Meta‑analýza 72 studií zjistila, že probiotika (a příbuzné intervence) v průměru vedla k menším depresivním příznakům, menší úzkosti a u probiotik také k mírně lepšímu spánku oproti kontrole.
Nicméně výsledky se mezi studiemi hodně liší (jiné kmeny, dávky, lidé), takže to nefunguje každému stejně, a kvalita studií není vždy ideální (jen menší část studií měla nízké riziko zkreslení).
Co si z toho vzít
Osa mozek–střevo–mikrobiom je reálné propojení. Stres umí rozházet trávení a stav střev se zase může promítat do nálady, spánku a chuti k jídlu. Největší rozdíl většinou neudělá jeden doplněk, ale dlouhodobý základ jako pestrá rostlinná strava (vláknina, prebiotika, polyfenoly), dost spánku a práce se stresem. Pokud chcete „něco navíc“, můžete zkusit fermentované potraviny nebo probiotika, ale berte je jako bonus s individuálním efektem, ne jako hlavní řešení.
