Posilování není pouze zdravou alternativou běžných denních činností a aktivit, nebo snad prostředkem pro to, abyste na svoje okolí působili maximálním množstvím svalové hmoty. Jedná se o efektivní prostředek i k odstranění různých poruch pohybového systému.
Poruchy pohybového systému spojené s posilováním
Dnes se podíváme na to, které syndromy jsou nejčastěji spojeny s posilováním příp. u kterých se můžete snažit o to, abyste se jich při cvičení v posilovně vyvarovali a snažili se je právě cíleným posilováním nebo protahováním odstranit. Pojďme tedy vaši pokřivenou postavu nazvat pravým jménem.
Svalová nerovnováha
Vzniká v důsledku nevhodného jednostranného zatěžování pohybového aparátu bez následné kompenzace, nedostatku pohybu a přetěžování, kdy se rozdíly obou svalových skupin značně zvýrazňují. Statický charakter zátěže přetěžuje svaly posturální, které se pak značně zkracují. Nedostatek všestranné pohybové aktivity způsobuje snížení svalové síly svalů s převážně fázickou funkcí. Označujeme je tedy jako oslabené.
Svalovou nerovnováhu dělíme na lokální – v určité svalové jednotce a systémovou – v celém pohybovém aparátu, která vzniká nevyváženým dynamicky jednostranným zatížením, a tedy přetížením pohybového aparátu. Svaly se zapojují do pohybu jinak, než vykonávají pohyb ekonomický, a dochází tak k narušení svalové koordinace.
Horní zkřížený syndrom
Vzniká z důvodu oslabení dolních fixátorů lopatek, hluboké flexory hlavy a krku. Zkrácené jsou prsní svaly a horní část trapézů. Při odstranění se snažíme zejména protahovat svaly první a přední část deltového svalu. Do posilování zařazujeme zejména svaly mezilopatkové.
Dolní zkřížený syndrom
Oslabené extenzory kyčelního kloubu (hýždě), zkrácené flexory kyčelního kloubu (iliopsoas) a přímá hlava kvadráků. Protahujeme vzpřimovače páteře, posilujeme svaly pánevního dna, břišní svaly, ale také svaly hýžďové.
Vrstvový syndrom
Pravidelně se střídají oblasti hypertrofických i oslabených svalů, hypermobilita bývá nejvýraznější v křížové v oblasti. Ve směru kaudokraniálním pozorujeme nejprve hypertrofické ischiokrurální svaly, chabé hýžďové svaly s málo vyvinutými bederními vzpřimovači trupu a nad tím mohutně se klenoucí hypertrofické torakolumbální vzpřimovače, následuje ochablé mezilopatkové svalstvo a opět hypertrofické tuhé horní fixátory ramenního pletence. Na ventrální straně se vyklenuje dolní část ochablých přímých břišních svalů, laterárně bývá vnitřní stěna vtažena.
Poruchy kloubní pohyblivosti
Celková kloubní pohyblivost je ovlivňována řadou faktorů vnějších i vnitřních, vrozených i získaných. Jakákoliv změna v kloubním systému ovlivňuje rovněž funkci svalstva a opačně. Za nejběžnější funkční poruchy kloubů můžeme považovat hypomobilitu (omezení kloubní pohyblivosti), hypermobilitu (nadměrná kloubní pohyblivost). Poruchy kloubní pohyblivosti ve smyslu hypermobility jsou buď vrozené, získané (gymnastka) nebo způsobené úrazem.
V dalším pokračování článku na téma rehabilitace se podíváme na to, jak tyto syndromy odstranit příp. jak s nimi pracovat, aby se vaše postava konečně ubírala tím správným směrem.
Cviky na BOSU pro posílení středu těla
