Soli se ne nadarmo přezdívá bílé zlato, v minulosti byla používána k léčebným účelům, jako konzervant, nebo dokonce jako platidlo. A ani dnes si život bez ní takřka neumíme představit. I v tomto případě ale platí, že všeho moc prostě škodí.
Kdy se z dobrého sluhy stává zlý pán a jak nám může nadbytek soli v jídelníčku uškodit?
Je sůl zodpovědná za nadměrné zadržování vody?
Voda je základ života a naše těla jsou jí tvořena ze 45–75 % v závislosti na věku, tělesném složení nebo stavu organismu (nemoc, fyzická aktivita, dehydratace). Její množství je velmi přísně hormonálně regulováno skrze mnoho receptorů zaznamenávajících objem krve, její průtok nebo tlak.
Existují však situace, kdy náš organismus začne vodu zadržovat, což se může projevit otoky (nohy, prsty, oční víčka), celulitidou nebo pověstným pocitem těžkých nohou. Normální to může být typicky v období těhotenství nebo před začátkem menstruace, kdy jsou tyto stavy navozeny hormonálně.
Další možnou příčinou “zavodnění” je u citlivých jedinců také právě zvýšená konzumace soli. Proč tomu tak je? Na vině je sodík, který je přirozenou součástí kuchyňské soli. Právě se sodíkem úzce souvisí všechny přesuny vody v těle i její zadržované množství a platí pravidlo, že “kam jde sodík, tam jde i voda”. S narůstajícím množstvím sodných iontů se tedy voda hromadí v mezibuněčném prostoru.
Zadržování vody nemůže za to, že nehubneme
I přesto, že nadměrné solení může mít u citlivých jedinců na obsah vody v orgasmu vliv, u zdravých osob se vždy jedná o minimální odchylku v řádu maximálně jednotek %. Naše tělo má totiž k dispozici mnoho účinných mechanismů, kterými si množství vody samo reguluje, a k závažnému zadržování vody tak může dojít pouze v případě onemocnění ledvin, srdce, lymfatického systému nebo snížené funkce štítné žlázy.
Pokud tedy ze svého neúspěchu při hubnutí viníte sůl a zadržování vody, měli byste se raději zaměřit na celkovou skladbu jídelníčku, energetickou bilanci a fyzickou aktivitu.
Jaká jsou rizika nadměrné konzumace soli?
V mnoha studiích bylo prokázáno, že zvýšená konzumace soli se pojí s rozvojem vysokého krevního tlaku (hypertenze). Ten pak představuje výrazné riziko v poškození organismu:
- onemocnění srdce a cév – poškození stěny cév vedoucí k infarktu myokardu a mrtvici
- onemocnění ledvin (Strazzollo, 2009)
Kolik soli bychom měli denně přijmout a jaká je realita?
WHO (světová zdravotnická organizace) ve svém doporučení uvádí, že maximální příjem soli u dospělého člověka by neměl překročit 5 g denně. V západních zemích se však v denním příjmu reálně dostáváme až na 15, nebo dokonce 20 g. I z toho důvodu požaduje britská organizace Action on salt markantní snížení soli v produkovaných potravinách.
Je však vhodné zdůraznit, že ačkoliv nám nadbytečný příjem sodíku nepopiratelně škodí, pro správnou funkci organismu je v přiměřeném množství nepostradatelný.
Zapomínat bychom neměli ani na draslík
Právě draslík je schopen krevní tlak naopak snižovat. V naší stravě je však v poměru k obsahu sodíku ve značné nevýhodě. Ačkoliv má jejich dietní poměr velký vliv, řešením rozhodně není zvýšený příjem sodíku draslíkem pouze kompenzovat. Draslík najdeme v potravinách rostlinného původu, konkrétně např. v banánech, meruňkách, rybízu, švestkách, bramborách, špenátu, rajčatech nebo houbách.
Potraviny plné soli
Největším zdrojem soli jsou převážně tzv. ultrazpracované potravinářské produkty, jako jsou např:
- různé snacky (chipsy, tyčinky, krekry, křupky, sušenky)
- konzervy
- instantní jídla
- pečivo
- masné výrobky
- některé druhy sýrů
- solené ořechy
Velký obsah soli v těchto výrobcích má své opodstatnění – sůl totiž zvyšuje atraktivitu daných potravin, způsobuje intenzivnější vnímání chutí, a tím pádem jich na posezení spořádáme víc. Slaná chuť může být ještě podpořena cukrem, který se v malé míře přidává třeba i do smažených brambůrků.
Tyto potraviny bychom měli konzumovat pouze v omezeném množství a rozhodně by neměly tvořit základní lajnu našeho jídelníčku.
Co si z toho vzít?
Zdravý organismus je schopen regulovat množství tělesné vody sám o sobě, a kvůli jejímu zadržování si proto nemusíme trhat vlasy. V některých situacích je mírné zadržování vody zcela fyziologické, u citlivějších jedinců však mohou vstupovat do hry i vnější faktory, jako je např. množství soli v jídelníčku. I v tomto případě se však jedná o změny v jednotkách %.
Množství soli v naší stravě je oproti doporučením 3–4x vyšší a její nadměrný příjem je prokázaným rizikovým faktorem vzniku hypertenze, která vede k mnoha zdravotním komplikacím, jako je poškození srdce, cév nebo ledvin.
Největšími dietními zdroji soli jsou především ultrazpracované potravinářské produkty, masné výrobky, pečivo a některé druhy sýrů. Kromě obsahu makroživin (tedy sacharidů, tuků a bílkovin), bychom si měli na obalech potravin rozhodně všímat i obsahu soli a snažit se upřednostňovat čerstvé a průmyslově nezpracované produkty. Na ovoci, zelenině, bramborách, mase, luštěninách nebo obilovinách přece není třeba hledat žádnou etiketu.
