S tím, jak lidé stárnou, většinou pomalu přibírají na tělesné hmotnosti. I když je za pomalé tloustnutí velmi často zodpovědný nadměrně vysoký příjem energie, nedostatek pohybu a pomalý úbytek svalové hmoty, švédští vědci přišli se zajímavým objevem, podle kterého za nabírání tělesného tuku není zodpovědný pouze životní styl, ale i postupné změny našich tukových buněk v tukové tkáni.
Co se v dnešním článku dozvíme?
- V jakém období života člověk dosahuje nejlepšího tělesného složení
- Jaké změny v tukové tkáni můžou za snadnější nabírání tuku během stárnutí
- Jestli lze proti nárůstu tuku s přibývajícím věkem bojovat
- Jaké poznatky si ze studie můžeme přenést do našeho života
Množství tělesného tuku se během života mění. Bohužel více k horšímu
Tělesná hmotnost i zastoupení tělesného tuku se nám během života mění. Nejlepšího tělesného složení z pohledu zastoupení svalové a tukové tkáně většina z nás dosahuje mezi 20. a 30. rokem života.
Se stárnutím většinou dochází k nárůstu tukové tkáně za současné pozvolné ztráty svalové hmoty. Bez ohledu na to, jak jsme staří, kolik svalů máme a jaké máme BMI, se tak podle odborníků obézními stáváme tehdy, pokud u mužů vzroste tělesný tuk nad 25 % a u žen nad 35 % tělesné hmotnosti.
Pokud nabíráme tělesný tuk, jednoduše moc jíme a málo se hýbeme, což je z velké části pravda. Ale je to opravdu tak jednoduché? Vodítko k zodpovězení této zapeklité otázky nám poskytla pouze několik týdnů stará studie, která byla publikována v prestižním časopise Nature Medicine.
S rostoucím věkem stále pomaleji využíváme tuk z tukových buněk, takže nám neustále přibývá, tvrdí nová studie
Velikost našich tukových buněk (a tím i množství tělesného tuku) se neustále mění. Naše tělo na jednu stranu své tukové zásoby využívá (např. při delší fyzické aktivitě, redukci hmotnosti, několikahodinovém hladovění) a na druhou je po jídle znovu "naplňuje."
O tom, zda budeme udržovat, zbavovat se nebo nabírat tělesný tuk, bude v delším časovém horizontu v prvé řadě rozhodovat bilance příjmu a výdeje energie.
Jenže na úrovni samotných tukových buněk je také rozdíl mezi vytvořeným (uloženým) tukem a tukem, který z našich tukových zásob dokážeme aktivovat a spálit jako zdroj energie. S tím, jak pomalu stárneme, podle švédských vědců tukové buňky pomalu přichází o vlastnost efektivně uvolňovat tuk (mastné kyseliny) do krevního oběhu, kde mohou být dále využity ostatními tkáněmi a spáleny jako zdroj energie.
Jednou vytvořený tělesný tuk v našich tukových buňkách zůstává zhruba 1–4,5 roku. Během sledovaného období 13 let se tato doba u stárnoucích účastníků studie prodloužila zhruba o 0,6 roku bez ohledu na to, jestli si zúčastněné osoby udržely tělesnou hmotnost (stejné množství tělesného tuku), nebo ztloustly.
Díky tomuto prodloužení doby jednou uloženého tuku se celková bilance tvorby a využívání tělesného tuku (tzv. lipid turnover) může překlopit do lehce pozitivní bilance, takže v našem těle dochází k neustálému navyšování jeho zásob.
Jsme odsouzeni k pomalému nabírání tuku?
Podle Petera Arnera, jednoho z členů výzkumné skupiny, se celkový obrat tuku (lipid turnover) na úrovni tukových buněk spolupodílí na kontrole tělesné hmotnosti a je do jisté míry nezávislý na ostatních faktorech, jakým může být i celková energetická bilance (i když s ní poměrně úzce souvisí). Přinutit tukové buňky uvolňovat do krve více uložených mastných kyselin je tak jedním z cílů v léčbě nadváhy a obezity.
Podle autorů studie je tak pro udržení stávající tělesné hmotnosti s postupným stárnutím nutné mírně snižovat příjem energie, aby množství tělesného tuku zůstalo zachováno.
Jak přinutit tukové buňky, aby více uvolňovaly tuk ke spálení na energii?
Využívání tuku jako zdroje energie (lipolýza) je řízeno hormonálně. Lipolýzu například podporují hormony zvané katecholaminy (adrenalin, noradrenalin), během stárnutí organismu se však jejich samotné vylučování i schopnost aktivace lipolýzy celkově snižuje.
Řešením, jak vylučování katecholaminů zachovat, je zůstat fyzicky aktivní. Při fyzické zátěži totiž dochází k jejich zvýšenému vylučování, zároveň se posiluje schopnost svalových buněk využívat tuk jako zdroj energie.
Dalším faktorem, který ovlivňuje lipolýzu, je hormon inzulin. Příliš vysoký příjem sacharidů a celkově energie vede k jeho nadměrné sekreci, která brání efektivnímu využívání zásobních tuků jako zdroje energie, zároveň podporuje jejich tvorbu. To však opravdu neznamená, že bychom se měli sacharidů bát, pouze se jimi nepřejídat.
Co si z toho vzít?
Vlivem stárnutí zřejmě přirozeně dochází k tomu, že se tukovým buňkám snižuje schopnost uvolňovat mastné kyseliny z tukové tkáně. Nová zjištění vědců z této studie by ale neměla vést k přesvědčení, že stárnutí nás automaticky předurčuje k tomu, že budeme pomalu nabírat stále více tělesného tuku.
K zachování správného uvolňování mastných kyselin můžeme přispět pohybovou aktivitou a kaloricky adekvátní stravou.
Pro lidi, kteří jsou méně fyzicky aktivní a navíc nepřikládají velký význam vyvážené stravě, je to další důkaz o tom, aby do svého životního stylu zařadili více pohybu a s přibývajícím věkem také o něco ubrali na svých porcích jídla.
Pro jedince vyznávající aktivní životní styl studie ve své podstatě po stránce pohybové aktivity vlastně nepřináší nic převratného. Fyzická aktivita je důležitá v každém věku a o to více s naším postupujícím věkem. Pokud k tomu přidáme i určitou střídmost v jídle, mělo by být v našich silách udržet si zdravou hmotnost i ve vyšším věku, i když to bude o něco více náročné.
