Intuitivní stravování je na fitness scéně poměrně ožehavé a diskutované téma, a proto jsme se vám ho rozhodli trošku přiblížit v dnešním článku, který prezentuje odborné názory na tuto problematiku očima autorů redakce magazínu Aktin, s jejichž články se setkáváte každý týden.
Co se v dnešním intuitivním článku dozvíte?
- Co je vlastně intuitivní stravování (Intuitive Eating, IE).
- Má vůbec smysl přemýšlet o intuitivním stravování, pokud pravidelně cvičíte a chcete mít výsledky.
- Jaké jsou jeho zásady a úskalí, s kterými se každý člověk potká.
Možná přemýšlíte o tom, že byste se chtěli stravovat intuitivně, podle pocitu a dle toho, co vám říká vaše tělo. Ale s tím přichází na řadu spoustu úskalí a problematických chvil, kdy budete zpočátku čelit několika výživovým výzvám denně. Vždyť lidé, kteří stravu moc neřeší, se vlastně také svým způsobem stravují intuitivně. Jaký je tedy rozdíl mezi intuitivním gulášem s osmi, dvojitým hamburgerem nebo zeleninovým salátem?
Agáta Szturcová: Nezaměňujte si intuici za hlas volající po "něčem dobrém"
Abychom se vyhnuli nějakým nedorozuměním, co že to to intuitivní stravování vlastně je, dovolím si hned na začátek uvést jednu strašně chytrou poučku. Tedy dvě.
Co je to intuitivní stravování vlastně zač?
Intuitivní stravování je charakterizováno jako adaptivní forma stravování, jež je založena na vnímání fyziologických podnětů hladu a sytosti spíše než emocionálních podnětů. Jedinci, kteří se stravují intuitivně, nejsou zaujatí či přímo posedlí jídlem či stravováním, nenálepkují jídlo jako "dobré" a "špatné", poněvadž věří v střídmost. Přestože je pro ně chuť jídla důležitá, často volí pokrmy, které odpovídají jejich výkonnostním a tělesným cílům (Tribole, Resch, 1995; Tylka, 2013).
Nezaměňujete si intuici za pouhou chuť na něco dobrého? Nezajídáte emoce?
Uf. To bychom tedy měli. Ti z vás, kteří se nestravují podle předem striktně sestaveného plánu, anebo si pečlivě nezapisují a nepočítají makra do aplikace, by si pravděpodobně mohli říct, že se stravují intuitivně.
Je tomu však tak?
- Nestává se, že mnohdy sklouznete k uspokojení spíše svých emocionálních potřeb?
- Opravdu si nezaměňujete pocity typu "mmm, mám chuť na něco sladkého" nebo "dal/a bych si pizzu" s opravdovým fyziologickým hladem?
A v konečném důsledku – nebyla vaše přirozená stravovací intuice potlačena už v dětství a během dospívání, když vám ukňouranému, s plným žaludkem během společného oběda doma zvýšeným tonem výhružně říkali "neodejdeš od stolu, dokud to nedojíš!"? Už ani nezmiňuji zajídání emocí či určitá období během ženského cyklu.
Intuitivnímu stravování v jeho pravém slova smyslu jsou přisuzovány zvučné atributy, jako je třeba zdravější, efektivnější a přirozenější alternativa ke stávajícím strategiím kontroly hmotnosti. V dnešní době, kdy poruchy příjmu potravy nejsou výjimkou, nýbrž spíše naopak, se může zdát jako ta správná cesta (Kara et al., 2013).
Intuitivní stravování neznamená řídit se nesmyslnými články kolujícími Internetem
Tak jako je to se vším, i tento přístup ke stravě je dvojsečná zbraň. Dívka, která se rozhodne hubnout a na základě své intuice (rozuměj: rozumům načtených z internetu typu "vyřaď pečivo a zhubneš 10 kg") se může velmi jednoduše dostat pod práh energetické dostupnosti a zadělávat si tak na problémy do budoucna. O tom, jak je jednoduché sklouznout k samotné anorexii, bulimii či záchvatovitému přejídání, už ani nemluvě.
Člověk, který se snaží o hubnutí a rozhodne se intuitivně do svého jídelníčku přidat ořechy, sušené ovoce anebo i nevinné (a mnou nevýslovně zbožňované) proteinové tyčinky, protože jsou v povědomí veřejnosti považovány za zdravé svačinky, může nevědomky do svého denního příjmu pravidelně přidávat stovky kalorií, které mu hubnutí zpomalí, ne‑li dokonce zhatí.
Co jsem se jen v minulosti naodmítala příloh, než jsem objevila kouzlo IIFYM...
Já jsem prozatím zastáncem IIFYM, počítání kalorií, makroživin a plánování si stravy dopředu pomocí aplikace MyFitnessPal. Zejména proto, že mě baví si hrát s volbou potravin. Co jsem se jen v minulosti naodmítala příloh/jiných příloh než rýže jen proto, že jsem o výživě nevěděla nic a nechtěla přibrat? Oh, pošetilé to časy. Kuře s rýží každý den sice pro někoho může být ta správná cesta, já si však ráda připravím i věci jako cizrnu, pohanku či edamame.
Co je na IIFYM krásné? Podstatně jednodušeji, systematičtěji a rozumněji dokážete udělat změnu jako je shodit tělesný tuk či nabrat svalovou hmotu. Bez zbytečných výčitek dokážete zvládnout dny mimo váš režim (oslavy, dovolené), dopřát si denně něco, co není "clean" a zároveň objevovat a zkoušet nové potraviny (měli jste někdy topinambury?!).
Intuitivní stravování je cesta, která se musí projít
Píšu prozatím, poněvadž věřím, že intuitivní stravování v tom pravém slova smyslu je jakýmsi cílem, k němuž by pozvolna měli směřovat všichni sportovci, kteří výživu vnímají nejen jako palivo pro své výkony a prioritizují ji. Po čase sledování obalů potravin, vážení a hlavně poznávání sebe samého si myslím, i na základě sledování fitness scény a osob, které takto přešly, že se k tomu lze dopracovat.
Ondřej Klein: K intuitivnímu stravování je zapotřebí se dopracovat
Mohu mít výsledky na stravě založené na poslouchání vlastního těla?
Ano! Ale má to jeden háček, a tím háčkem jsou základní znalosti o výživě. Když chceme začít hubnout, úspěšně pochopíme, že musíme něco ve svém dosavadním životě změnit – a to zejména ohledně jídla a fyzické aktivity. Začneme jíst méně (někdy až nesmyslně neúměrně) a logicky zhubneme, ale ve většině takových případů nás to stojí i znatelné množství svalů, o které přece přijít nechceme! Ale zároveň chceme být hubený, krásný, svalnatý za co nejkratší čas a nechceme proto nic moc dělat. Vidíme ten konflikt?
O výživě je nutné znát základní věci, a proto je potřeba investovat čas do sebevzdělávání
Když investujeme čas do sebevzdělávání a zjistíme, jak by mělo vypadat vhodné složení jídel, tak nám vše půjde mnohem lépe. Nezávisle na tom, zda jde o nabírání svalové hmoty, nebo hubnutí. S větší pravděpodobností budeme mít ve stravě dostatečné množství bílkovin a příjem zbylých makroživin bude intuitivnější záležitostí. Což už samo o sobě je krokem vpřed, protože nedostatečné množství bílkovin má ve stravě téměř drtivá většina, která o výživě četla pouze to, že po pečivu se přibírá a podobná nesmyslná tvrzení.
Každý den máme jiné potřeby a odlišné chutě, které hlasitě volají po tom, aby byly vyslyšeny, i z tohoto důvodu není dodržování striktních jídelníčků, které počítají s každým gramem živin, tou nejlepší cestou. Pokud sestavený jídelníček nerespektuje zvýšenou fyzickou aktivitu během dne, tak nejspíš budeme trpět hlady a nebudeme se cítit zrovna ve své kůži.
I na nějakou dobrotu se místo najde, nesmí to být ale naše celodenní strava ...
V případě, že začneme skutečně poslouchat signály našeho těla, kdy máme opravdu hlad, kdy se cítíme již příjemně syti (nepleťme si to s přejezením) a jíme kvalitní minimálně průmyslově zpracované potraviny, tak to může fungovat. A pokud víme, že když si jdeme zacvičit, potřebujeme minimálně lehce navýšit příjem bílkovin, tak si za ten den dáme prostě více bílkovin nebo přidáme proteinový nápoj a ono to půjde.
Jednoduše řečeno, je potřeba nejíst jako vepřík. Pokud se necháme vyhladovět, tak se nám zpravidla udělá rudo před očima a sníme vše, na co přijdeme, není to správná cesta. To samé platí v případě, že se náš jídelníček bude skládat převážně z průmyslově zpracovaných potravin, které mají vysokou energetickou hodnotu, ale malou schopnost zasytit a dodat tělu nezbytné mikroživiny. Na stravě složené z klasických "donutů" Homera Simpsona, sladkostí, Coca Coly, sladkého pečiva a dalších dobrůtek dlouhodobě nemůžeme očekávat kýžené výsledky.
Jezme nutričně bohaté potraviny a díky sebepozorování můžeme hubnout i nabírat svaly!
Jenže my lidé jsme zapomněli, co máme jíst. Málokdo ví, že je pro nás výhodnější dát si něco, co pochází z rostlinného nebo živočišného hospodářství v té nejjednodušší podobě namísto svítivých koblih a zpracovaných uzenin. Pokud se náš jídelníček bude skládat převážně z primárních zdrojů, nebudeme se nechávat vyhladovět a budeme jíst přiměřené porce, můžeme zhubnout.
Můžeme nabrat i svaly a mít sportovní výsledky? Svaly nabereme za předpokladu, že budeme přijímat dostatečné množství bílkovin a více energie, než potřebujeme, tedy o něco více jíst. Co se týká výsledků ve sportovních disciplínách, tak takovýto systém stravování nám může prospět, ale musíme dbát na to, abychom byli dostatečně připraveni na tréninky, zápasy a je vhodné naučit se používat nutriční timing.
Pokud budeme jíst málo, nebudeme mít energii na výkon, na to je potřeba dát si pozor. Takovým ukazatelem by mohla být naše úroveň energie během dne, a jednoduše přidat. Když budeme mít neodolatelnou chuť na Coca Colu nebo čokoládu, tak si prostě dáme skleničku, čtvereček nebo řádek čokolády bez výčitek svědomí a s potěšením z jejich chutí.
K intuitivnímu stravování je zapotřebí se dopracovat soustavnou prací na sobě
Tento systém je založen na práci se sebou samým. Musíme poznat, co nám vyhovuje, co nám naopak nevyhovuje a jak si správně intuitivně jídlo složit, s čímž se pojí již zmíněné základní znalosti o výživě. Výsledků dosáhnout můžeme. Bude to sice delší a pracnější cesta, ale zato s dlouhodobým efektem.
Petr Loskot: Alespoň 3 větší jídla za den, dostatek bílkovin a můžete uspět
Ve své praxi se často setkávám s lidmi, které cvičení baví a chtějí mít výsledky, nicméně z různých důvodů nemohou dodržovat stravu do puntíku: nechtějí si odvažovat porce, jíst pravidelně a nutit se do jídla, když zrovna nemají hlad. Co je z mého pohledu pro takové jedince nejdůležitější?
1) Nepodceňujte snídani, která by měla být zdrojem energie a bílkovin
I když se v poslední době důležitost snídaně u populace díky novým výživovým stylům jako přerušované hladovění (IF) poněkud zrelativizovala, pořád na toto jídlo dne nedám dopustit a ctím účel tohoto jídla (breakfast – v angličtině "přerušit půst"). Chuťové preference i objem jídla po ránu u každého z nás mohou být odlišné, od čehož by se měl odvíjet i váš výběr konzumovaných potravin a jejich množství. Nemá smysl se nutit do kombinací, které jsou ve fitness výživě považovány za "osvědčené a správné", jenže zrovna vám po ránu nedělají dobře. Podobně by tomu mělo být i u množství zkonzumovaného jídla, je lepší dát si střední až menší porci, než vůbec nic, nebo se přejídat.
Kvalitní snídaně by v té nejobecnější rovině měla obsahovat zdroj bílkovin a zdroj energie. Zdroj bílkovin by měl být lehce stravitelný, aby se přijaté bílkoviny mohly co nejrychleji zapojit do procesů v organismu. Zdroj energie je ve vaší režii, někdo po ránu preferuje spíše tučnější jídlo (míchaná vajíčka), někdo má naopak v oblibě sladká jídla s vyšším zastoupením sacharidů (ovesná kaše).
2) Mějte alespoň 3 větší jídla denně doplněné o svačiny a máte téměř vyhráno
Podle mých zkušeností na klientech je pro přeměnu postavy důležité mít v jídelníčku alespoň 3 větší jídla za den. Tento model lze nejlépe splnit běžným rozvržením jídel během dne snídaně – oběd – večeře (potréninkové jídlo). Můžete se ptát, proč zrovna tento model? Možná jsem trochu zastáncem "osvědčeného", nicméně tyto názory mám podložené dobrými argumenty.
3 velká jídla denně nezatíží vaši trávicí soustavu natolik, že byste se cítili neustále přejedeni a v moci jídla. Pokud tato okénka mezi většími jídly vhodně doplníte menšími svačinami, které mohou být i na bázi tekuté výživy, máte téměř vyhráno.
3) Zaměřte se na výživu kolem tréninku. Odjedete kvalitnější trénink a zlepšíte regeneraci
Pokud jste přes den opravdu vytíženi, ale i přesto chcete, aby vaše snaha nepřišla úplně vniveč, dbejte alespoň na výživu kolem tréninku. Před tréninkem je z mého pohledu nejdůležitější příjem středně rychle stravitelných bílkovin (kvalitní šunka, mléčný výrobek jako sýr) a zdroje energie, ideálně sacharidů, které před tréninkem stihnou lehce doplnit svalový glykogen a zároveň budou do krevního oběhu dodávat určité množství glukózy i během výkonu, abyste při tréninku nedostali hlad a výkon nešel rapidně dolů.
Neméně důležitá je potréninková výživa. Ačkoliv se pohled na tzv. anabolické okno a nezbytnost příjmu živin co nejdříve po tréninku již změnil, pořád tuto dobu po výkonu považuji za ideální pro příjem biologicky hodnotné bílkoviny na bázi syrovátkového proteinu pro stimulaci proteosyntézy.
V případě, že je vaším cílem nárůst svalové hmoty, přidal bych k proteinu zdroj sacharidů v poměru asi 2–3:1 vůči proteinu podle náročnosti tréninku. V případě snahy o redukci hmotnosti bych sacharidy již nepřidával.
4) V každém jídle mějte kvalitní zdroj bílkovin, který vám pomůže dosáhnout svých cílů
Pokud jíte víceméně pravidelně, ale vaše chuť k jídlu se zrovna nedá přirovnat k apetitu sumo zápasníka, i tak se snažte v každém jídle přijmout alespoň nějaké množství bílkovin. Ve své praxi mám zkušenosti se ženami, které mnohdy ve svém jídelníčku nedosahují ani 1 g na kg tělesné hmotnosti!
Podle stanoviska Mezinárodní společnosti pro sportovní výživu (ISSN) je však pro cvičící populaci adekvátní příjem 1,4–2 g bílkovin na kg tělesné váhy a příjem bílkovin během celého dne je ideální pro maximální podporu syntézy svalových bílkovin. Pro 60kilovou ženu by to mohlo představovat 100 g bílkovin rozprostřených během dne do 5 porcí po 20 gramech.
Nikol Studnařová: Dobře zvolená strategie a vědomé úsilí mohou fungovat
Intuitivní stravování začala na sociálních sítích v poslední době propagovat řada fitness celebrit. Málokdo si však uvědomuje fakt, že značná část těchto jedinců se ve svém oboru již pohybuje pár let , během kterých si svůj energetický příjem pečlivě hlídali, většinu potravin vážili a svůj jídelníček měli přesně "nalajnovaný".
Za tu dobu se jim nejspíš podařilo získat všeobecný přehled o tom, jaké makroživiny se nacházejí v určitých potravinách, mají lepší odhad gramáží potravin než většina běžných lidí, již si vytvořili prospěšné stravovací návyky. Přestože tedy tvrdí, že jí "intuitivně", díky již dříve vybudovaným zvykům budou pravděpodobně mít zdroj bílkovin ve většině jídel za den, konzumovat dostatek vlákniny, ovoce i zeleniny, orientovat se zejména na kvalitní potraviny, držet se určitých velikostí porcí, na které jsou již zvyklí, nebudou sahat po arašídovém másle s tím, že je to "dobrý zdroj bílkovin", apod.
Kam intuitivní stravování dostalo moderní civilizaci?
Lidé, kteří ve svém stravování tento všeobecný přehled a dobré návyky zatím vybudované nemají, se spoléháním na svou intuici často dostanou až do fáze, kdy na sebe jednoho dne kouknou do zrcadla a zděšeně řeknou: "Proboha, musím se sebou začít něco dělat, takto to dál nejde!".
Momentálně tu máme i stále narůstající počet lidí, kterým se intuitivní stravování zejména díky modernímu "food‑environment" (hyperpalatabilní potraviny bohaté na energii jako sladkosti a fast food jsou levné a snadno dostupné) a nízkému množství pohybové aktivity během dne vymstilo ještě více – mluvím samozřejmě o obézních lidech, kterých po světě nyní pobíhá více než 600 milionů.
- Lidé v dnešní době nejedí jen kvůli skutečnému hladu, který vzniká jako odezva na pokles koncentrace metabolitů v krvi (např. když hladina glukózy klesne pod určitou hranici), signály mechanoreceptorů v žaludku reagující na jeho naplnění/roztažení po konzumaci potravin apod.
- A stejně tak většina z nás nepřestane jíst tehdy, když tělu dodáme dostatek energie a dostaví se pocit sytosti. Jíme kvůli tomu, že je právě čas oběda (a jsme zvyklí v tuto denní dobu jíst).
- Na návštěvě si dáme po hlavním jídle dezert, abychom jeho odmítnutím své blízké neurazili.
- Po večeři ještě bloudíme po kuchyni a hledáme nějakou sladkou tečku, protože jsme zvyklí to tak dělat každý večer.
- Od stolu neodejdeme, dokud nesníme plný talíř jídla, protože nás to tak rodiče už odmalička učili.
Dortíky, sladkosti a čokolády v nás vyvolávají těžko odolatelný pocit slasti a potěšení
U většiny moderních potravin (dortíky, čokoláda atd.) je podstatně těžší se kontrolovat a poznat, zda jsme sytí, nebo ne, protože v nás jejich konzumace vyvolává nadměrný pocit slasti a potěšení (pozor – neplést se "závislostí na cukru", ta zatím nebyla studiemi potvrzena).
Jak se vymanit ze začarovaného kruhu? Dobře zvolenou strategií a cíleným úsilím!
Špatných návyků se nezbavíme spoléháním na svoji intuici. Právě naopak. Ze začátku to bude vyžadovat strategii a vědomé úsilí svému nutkání (intuici) nepodlehnout. Prospěšné návyky nám také nespadnou jen tak do klína – jakmile si je však osvojíme, budou pro nás samozřejmostí a po čase nad nimi pomalu ani nebudeme muset přemýšlet.
Myslím, že když už do něčeho vkládáme svoje úsilí, čas a energii, pravděpodobně chceme dosáhnout i nějakých výsledků a chceme se k nim dostat nejlépe tou nejefektivnější cestou, protože nikdo z nás nemá nekonečné množství času. Příjem kalorií a bílkovin bude mít (co se týče stravování) při snaze o redukci tělesného tuku nebo budování svalové hmoty na naše výsledky hlavní dopad. Pokud nic nepočítáme, jen hádáme, tak je možné, že budeme mít štěstí, a svých výsledků dosáhneme. Ale je taky možné, že se budeme několik měsíců zbytečně plácat na místě, protože náš energetický příjem není specifický našemu cíli.
Pro většinu lidí je tedy dle mého názoru rozumné svoji stravu ze začátku kontrolovat, a tím získat všeobecný přehled ohledně složení potravin. Například si jídelníček zapisovat do kalorických tabulek/myfitnesspal a kontrolovat příjem kalorií a bílkovin. Což sice také nějaké úsilí vyžaduje, ale v dnešní době je to naštěstí otázkou pár minut a do stravování to přinese o něco více flexibility, než dodržování striktního jídelníčku složeného jen z pár "povolených" potravin, jako tomu bylo ve fitness zvykem v předchozích letech.
Po čase se zkuste stravovat intuitivně třeba dvakrát týdně a pozorujte, co se děje...
Po čase můžeme přejít k intuitivnímu stravování, což bude (mimo níže uvedené 2 příklady) z dlouhodobého hlediska pravděpodobně nejvhodnější přístup pro většinu "normálních" lidí, kteří se vzhledem a/nebo sportovními výkony svého těla neživí a nemají soutěžní ambice. Ze začátku můžeme zkusit jíst "intuitivně" třeba jen 2–3x týdně a během ostatních dnů příjem hlídat. Postupně se dopracovat k tomu, že takto jíme každý den, ale většinu času spoléháme na své nově vybudované stravovací návyky.
Je dobré během tohoto procesu pravidelně kontrolovat svoji hmotnost – pokud je naším cílem budování svalové hmoty a váha nám vůbec nestoupá, můžeme zkusit zvětšit porce příloh, a do jídelníčku zařadit více potravin, které na 100 gramů obsahují hodně kalorií. Pokud nám naopak průměrná hmotnost stoupá rychleji, než bychom chtěli, můžeme velikost příloh o něco zmenšit, vyřadit nadbytečné svačinky apod.
V běhu na dlouhou trať intuitivní stravování vyhrává. Ale...
Existují 2 skupiny lidí, u kterých ve většině případů intuitivní stravování vhodné nebude (ať už správné stravovací návyky a přehled vybudovaný mají, nebo ne). Mezi ně patří:
- Lidé, kteří se chtějí dostat na velmi nízké % tělesného tuku (nebo se snaží na velmi nízkém % tělesného tuku z nějakého důvodu dlouhodobě udržet)
- Lidé, kteří jsou právě po konci diety (nebo po přípravě na soutěž)
Šimon Bellovič: Intuitivní stravování umožňuje více žít a méně řešit
Intuitive eating (IE) je spíše životním stylem než dietou. Vychází z předpokladu, že stejně jako když jsme byli malé děti, i v dospělosti jsme schopni poslouchat signály svého těla. O jídlo jsme si řekli pláčem a házením věcmi okolo, jelikož jsme měli hlad. Jakmile jsme dosáhli pocitu sytosti, v jídle jsme se začali šťourat a museli jsme u stolu zůstat, dokud jsme ho nesnědli. Jinak bychom přece neměli nárok na "kokina" a televizi. Jenže právě tehdy, když jsme začali do bramborové kaše vidličkou malovat obrázky, měla si maminka uvědomit, že už více jíst nepotřebujeme. Od malička jsme však vedeni k tomu, že se odchází pouze od prázdného talíře.
Intuitive eating nás učí, jak naslouchat signálům našeho těla a přestat se řídit pravidly, které nás naučila rodina a prostředí, ve kterém žijeme. Oprostit se od těchto pravidel a naučit se poslouchat svoje tělo můžete pomocí několika rad.
Jak se můžete znovu naučit poslouchat svoje tělo?
- Zbavte se pocitu, že držíte dietu,
- Jezte, když máte hlad,
- Usmiřte se s jídlem,
- Nebojte se konfrontovat odborníky okolo,
- Přestaňte jíst, když cítíte sytost,
- Naučte se vnímat míru uspokojení,
- Nenechte emoce diktovat, co jíte,
- Respektuje své tělo,
- Sportujte a vnímejte změny,
- Dbejte o své zdraví.
Intuitivní stravování umožňuje více žít a méně řešit vše, co se kolem jídla točí
Osobně jsem tento přístup ke stravě nikdy nezkoušel. Jsem v tomto ohledu spíše perfekcionista a vždy jsem veškeré jídlo počítal na gramy, abych měl situaci pod kontrolou. V tomhle směru ale vidím spoustu pozitiv.
Tím hlavním je psychická pohoda. Sám jsem při vynechání jídla či nemožnosti připravit si tolik, kolik jsem si předem naplánoval, zažíval až lehce úzkostlivé stavy. Jídlo jsem vždy musel mít všude s sebou a po zazvonění alarmu jsem vytahoval krabičku z chladící tašky. Intuitive eating umožňuje více žít a méně řešit, což je v dnešním vystresovaném světě veliká výhoda. Tento způsob stravování byl otestován v mnoha studiích, jejichž výsledky naznačují možný pozitivní efekt při léčbě poruch příjmu potravy a vnímání vlastního těla (LINARDON, JAKE 2017).
Chuť na kopec zmrzliny nebo celou pizzu není tím správným signálem k naslouchání
O zpříjemnění různých aktivit a akcí, kdy například nemusíme nosit do kina místo popcornu krabičku s kuřecím a rýží, není potřeba více diskutovat. Vyšší míra fyzické aktivity by teoreticky také neměla být problém. Po zahájení náročnějšího tréninkového programu je běžné pociťovat hlad a chutě častěji. Tělo si jednoduše říká o kompenzaci spálených kalorií a o materiál pro regeneraci organismu. Dávejte si ale pozor, kde tato potřeba pramení. Reagujte opravdu pouze na potřeby fyzické, ne psychické. Když se cítíte ve stresu a dostanete chuť na kopec zmrzliny, nejedná se o ten správný signál.
Při dodržování pravidel zdravé výživy je intuitivní stravování vhodné pro většinu populace
Všechny tyto důvody mě usvědčují v tom, že IE je vhodný způsob stravování pro většinu populace. Ovšem pouze za předpokladu, že lidé pochopí a budou dodržovat pravidla tohoto systému. Zároveň bych navrhoval dovzdělat se více i o obecných pravidlech zdravého a racionálního stravování. Návštěvníci posilovny, kteří nejsou vrcholovými sportovci, ale přesto chtějí mít neustále výsledky, by mohli z IE také profitovat. Doporučuji však přijít si na to, který zdroj energie nejlépe využiji (preferuji tuky, nebo sacharidy) a mít dále zhruba pod kontrolou optimální množství a zdroje živin.
Nakupujte zdravé potraviny, připravujte si jídlo. Ale když to někdy nepůjde a někdy budete mít chuť na něco jiného, nestresujte se, jezte a žijte. Nebude to sice Intiutive Eating v plné kráse, ale vezmete si z toho to nejlepší, a to je pohoda.
Pro vrcholové sportovce není intuitivní stravování tou nejlepší volbou...
Pro koho dle mého názoru není tento životní styl vhodný? Právě pro vrcholové sportovce ve velmi náročném tréninkovém období a pro sportovce s podporou dopingu. V těchto případech je maximální možné podpoření regenerace tak esenciální složkou přípravy, že by tělesné signály nestačily. Nevím ani o sportovcích na takové úrovni, kteří by si dovolili riskovat tento prozatím pořád kontroverzní způsob stravování.
Cesta k pravému a dokonalému IE je určitě dlouhá a trnitá. Věřím však, že když budete trpěliví a nebudete se takového experimentu bát, přinese to více užitku, než byste čekali.
