Renesanční žena, dívka, sportovkyně, závodnice, tak by se dala popsat Zuzana Špačková. Má totiž za sebou mnoho různých soutěží, v různých sportech a ve všech se slušnými výsledky. který z těchto sportů je pro ni nejbližší, a ve kterém vidí svoji budoucnost? 

Zuzana Špačková: "Silový trojboj, CrossFit, strongman a bodyfitness"

Zuzko, představ se prosím v několika málo větách návštěvníkům serveru Aktin.cz

Ahoj, mé jméno je Zuzana Špačková, je mi 23 let a studuju pátý ročník Všeobecného lékařství v Brně. Kromě toho mě baví silové sporty na nejrůznější způsoby, učit se nové věci v oblasti sportovní výživy a tréninku a taky třeba blogování a instagram.

Rok 2016 sice ještě nekončí, ale ty toho po sportovní stránce máš za sebou docela dost. Než se dostaneme k jednotlivým sportům, tak mi nějak tenhle rok zhodnoť. Jaký máš z roku 2016 pocit?

Jedním slovem skvělý. Zažila jsem strašně moc nového. Když člověk střídá různé sporty, objíždí závody i jiné akce, potká se se spoustou nových a podobně naladěných lidí a to mě na tom hrozně baví.

Na jaře jsi absolvovala svou třetí soutěžní sezónu v soutěžních plavkách. Jaké to letos bylo a jak vidíš svou budoucnost v bodyfitness?

Bylo to náročné jako vždy, ale zároveň daleko příjemnější. Cítila jsem velkou podporu okolí a i když bylo výsledné umístění na republice o příčku horší, než loni, nastoupila jsem v daleko lepší formě a maximálně si užila svůj I‑walk, což byla pro bodyfitnessky novinka a důvod mých nočních můr několik týdnů předem.

Svou budoucnost v bodyfitness vidím tak, jak jsem ji viděla vždycky – velmi realisticky. Neoplývám bůhvíjakými genetickými předpoklady a nikdy bych neužila žádnou nepovolenou látku, takže velké úspěchy na (v posledních letech) výborně obsazených závodech jsem nikdy nečekala. Vždycky jsem ale závodila hlavně pro sebe a pro radost, baví mě ta dřina a nastoupit na pódium s pocitem, že jsem tomu dala svých 110%, je pro mě vítězství.
V současné době mám tolik jiných věcí, které mě baví a kterým chci věnovat svou fyzickou i mentální energii (diferenciální diagnostika pacienta při 6 tréninzích týdně na nízkých sacharidech je téměř nadlidský výkon), že mě závodění nijak neláká. A ta prkna tady budou vždycky, není kam spěchat.

Já osobně jsem si sledování tvých sociálních sítí užíval nejvíc v období, kdy jsi se připravovala na soutěž Brněnský Silák. Jak tě napadlo jít do sportu, jakým je strongman?

To máš na mysli tréninky na přímém slunci s obrovskými pneumatikami, ve 30 stupních a v minimalistickém sportovním oděvu? K Brněnskému silákovi mě dovedla Vendy s Markem, kteří se podíleli na organizaci závodu. Z CrossFitu vím, že nějakou sílu mám, tak jsem si říkala, proč to ze srandy nezkusit. Nakonec jsem se ke svému šoku probojovala až do finálové šestky, kde jsem minutu bojovala s 37kg jednoručkou ve snaze dostat ji jednou rukou nad hlavu a ne na hlavu.

Celkově to byl ale super zážitek. Nejvíce mě potěšilo, že jsem si přitom při své šikovnosti nic nezlomila nebo neutrhla.

Nejvíc aktuální téma ve tvém sportovním životě je silový trojboj. Znovu mě zajímá, jak tě napadlo vyzkoušet si právě tenhle sport. I tohle určitě byla skvělá zkušenost.

Opět jak jinak, než náhodou. Dřep, bench a mrtvý tah mě bavily vždycky a při jednom výletu do Prahy jsem se zastavila za trenérem Kubou Zadražilem, jestli by se mi nepodíval na techniku dosud trenérským zásahem nepolíbenou. Ta podle něj nebyla vůbec špatná stejně jako moje maximálky a byla by prý škoda nějaké závody aspoň nezkusit. V září jsem zamávala CrossFitu, najela na jeho čistě trojbojařský programming, neposílala mu hromadu videí z tréninku a 29. října pak startovala na Mistrovství Západních Čech. Tam jsem se 112,5 kg na dřep, 62,5 kg na bench a 135 kg na mrtvý tah vybojovala stříbro v kategorii juniorek do 72kg, bronz v absolutce žen, absolutní vítězství mezi juniorkami a národní rekord v kategorii (total 310kg) k tomu.
Jela jsem si to vyloženě zkusit a užít si závody, takže mi to ještě pořád přijde neskutečné.

Jsi poslušná svěřenkyně? Myslím to tak, jestli máš 100% důvěru v to, co ti kouč napíše a co po tobě chce. Klidně můžeš srovnat Kubu Zadražila s Lubošem Koumalem, který tě vedl v přípravě na soutěže v bodyfitness.

Osobně vidím vztah trenéra a svěřence jako partnerský. Musím spolupracovat s někým, kdo je přístupný diskuzi, nebojím se ptát a chci, aby trenér dokázal své metody obhájit. Samozřejmě důvěra v takovém vztahu musí být – já sama jsem velký předzávodní nervák a občas jsem vydržela v relativním klidu jen proto, že trenér řekl, že „To bude dobrý. Sama mám snad slušnou úroveň znalostí lidské biochemie, fyziologie a tréninkové metodiky, ale zase mi chybí léta zkušeností.

S Lubošem jsme stravu i trénink hodně konzultovali, ale od začátku bylo jasné, že nějaké do puntíku psané tréninkové plány nebo jídelníčky s konkrétně nadiktovanými potravinami by mi rozhodně nevyhovovaly, takže to jsem si řešila sama. Je dobrý trenér, ale především výborný psycholog. Umí své svěřence držet v dobré psychické pohodě tak, aby si přípravu užívali (v rámci možností). Náš tým byl a je taková jedna velká rodina.
Kubův přístup „evidence‑based + selský rozum“ mi byl velice sympatický, právě proto jsem ho oslovila. A protože jsem, co se týče powerliftingu, středně pokročilý teoretik, ale praktik‑začátečník, jeho pokyny jsem poslouchala bez otázek.

Silový trojboj, CrossFit, strongman a bodyfitness. Jaký z těchto sportů ti dovoluje jíst tak, jak tobě vyhovuje nejvíc? A to samé s tréninkem, na jaký z těchto sportů tě baví trénovat nejvíc?

Energetický příjem se musí rovnat výdeji, větší radost mi tedy samozřejmě udělá hromada jídla při crossfitových trénincích, než malá miska ovesné kaše chvíli před závody v bodyfitness. Celkově ale celý rok jím přibližně stejně, tedy vyváženě, zdravě a tak nějak všechno - nevyhýbám se žádné skupině potravin (je čokoláda skupina potravin?), jen množství přizpůsobím aktuální aktivitě a svým cílům.
Z každého tréninku mě baví něco. Při přípravě na silový trojboj jsem si užívala zdolávání těch ultratěžkých vah, ale zároveň se těšila, až si na CrossFitu potrénuju i fyzičku a budu se moct občas i pořádně hecnout. Cvičení zaměřené čistě na svalovou hypertrofii mě dneska tolik nemotivuje, ale zase vidět v dietě změny skoro každý den, to člověk jinde nezažije.
V současné době mě ale asi nejvíc naplňuje CrossFit, i když mi paradoxně jde ze všeho nejmíň. Učitelé tělocviku z gymplu by o mé gymnastice mohli vyprávět. Ale mám hrozně ráda tu komunitu kolem, společné tréninky a atmosféru v gymu.

A i právě kvůli té komunitě sis vlastně hned po závodech v silovém trojboji a návratu domů zašla na CrossFit. A nebo za to může prostě ta závislost?

Žádné hned, po dvou dnech! No jasný, stýskalo se mi – někdo chodí za kamarády do hospody, my chodíme do CrossFit boxu.

Hned na začátku jsi zmínila blogování a instagram. Zajímalo by mě, Zuzko, co se od tebe očekává ve smyslu přidávání příspěvků v dnešní době. Zajímá mě, jaký tlak na sebe vyvíjíš ty, tvoji fanoušci a popřípadě sponzoři.

Nevím, co se ode mě očekává, a je mi to asi srdečně jedno. Instagram i blog (který vedu dohromady s přítelem) dělám tak jako od samého začátku před pár lety – píšu o tom, co mě baví a co je pro mě důležité, občas se snažím trochu šířit osvětu třeba bouráním mýtu o výživě nebo otevíráním témat zdravotní prevence, ale celkově moc neplánuju ani nepřemýšlím. Nehoním lajky nebo sledující. Instagram je prostě takový můj deníček, je to zábava a zase způsob jak potkat zajímavé lidi.
Skrz blog i instagram nám chodí dost nejrůznějších nabídek, ale drtivou většinu odmítáme. Komerční přístup nás tak nějak nebaví a důležitější, než pár produktů zdarma, je pro nás naše jméno a nezávislost. Jediný, s kým jsme v posledních měsících uzavřeli spolupráci, je společnost Reebok, protože jsme se shodli, že nás to může nějakým způsobem rozvíjet a posunout dál.

Zuzko, co tě čeká dál? Jaké jsou tvé další sportovní plány? Nebo teď půjde soutěžení chvilku stranou a škola si vezme zase trošku víc toho tvého času?

Škola pro mě byla na prvním místě vždycky, ale právě když je učení náročnější, je sport způsobem jak zajistit, aby mi nevybuchla hlava. Nějaké velké plány nejsou – pořád se pomaličku zlepšovat v síle, rychlosti a obratnosti mi teď úplně stačí.
 Ještě zvážím start na lednovém Mistrovství republiky v silovém trojboji. Asi by byla škoda nominaci nevyužít a ještě si nezazávodit.

Díky za rozhovor. Podělíš se semnou prosím závěrem o recept na ovesnou kaši, kterou si dáš zítra ráno?

Zítra plánuju snídat na konferenci, takže to bude nejspíš dýňová kaše z krabičky. Nebo jí taky můžeme říkat „pumpkin spice“, aby to bylo víc in.
 Vločky s trochou skořice a špetkou soli namočím den předem do 100ml mléka a vody, ráno v rendlíku na mírném plamenu uvařím do zhoustnutí a po odstavení vmíchám rozšlehané vajíčko. Nahoru pak přidám dýňové pyré (upečená a rozmixovaná dýně) s perníkovým kořením a lžící mléka, trochu javorového sirupu a arašídové máslo, protože bez toho nesnídám.
 Asi nebude hezká, ale rozhodně bude výborná!

Zuzku můžete sledovat na Blogu, Instagramu, Facebooku. 

Zuzanu Špačkovou pro Aktin.cz vyzpovídal Honza Kavalír