Není mnoho kulturistů, o kterých by se dalo říct, že jsou opravdovými talenty ve své disciplíně. Jedním z těch, o kterých se to říci dá, je rozhodně Milan "Flex" Kinc. Ten dokázal upoutat již v dorosteneckém věku a fotografiemi z poslední přípravy všechny přesvědčil o tom, že je budoucností české kulturistiky. Přinášíme vám rozhovor s touto nadějí českého sportu.
Milan "Flex" Kinc - rozhovor
Ahoj Milane, musím ti na začátek poděkovat, že sis na mě, jako vždy, našel čas. Já toho o tobě vím hodně, ať už jde o barvu tvých oblíbených ponožek, nebo počet proužků na stehnech. Můžeš se ale představit čtenářům, kteří o tobě slyší dnes poprvé? Na Olympii jsi ještě nezávodil, takže o tobě každý neslyšel.
Ahoj Honzo,
jsem rád, že ty sis zas našel čas na mě. Víš toho o mně hodně, to je pravda. Ale tak pro čtenáře: Jmenuji se Milan Kinc a je mi 18 let. Momentálně žiju se svojí přítelkyní v Brně, kde dělám pro kamaráda v jeho obchodě s doplňky stravy. Mám za sebou pár závodů v kulturistice, ale žádné extra významné. Připravuji se pod Neilem Hillem a jsem členem jeho Yoda týmu.
Abych tě ještě chvilku držel v minulosti, tak se tě zeptám na tvé hodnocení roku 2013. Co se ti loni povedlo a co naopak ne?
Rok 2013 měl přinést něco jiného, než nakonec přinesl. Cílem bylo přijít v uplně jiné formě, než dosud, a vyhrát závody. Vše šlo, jak mělo. Vše až na super závody v Rakousku, kde nás nenechali nastoupit. To se pokazilo. Ale je to za námi, tak jdeme dál. Rok 2013 taky přinesl Bodypower, což bylo něco neskutečného. Trénoval jsem s profíky (Branch Warren, Johnnie Jackson, Flex Lewis, Dorian Yates), poznal plno osobností a vytvořil si nové kontakty. Celkově parádní prostředí. Udělalo mi to radost a přineslo motivaci do let budoucích.
Jinak ještě k té formě. Ta se mi pro závody v Rakousku povedla. Takovou formu jsem ještě nikdy neměl a je velká škoda, že jsem jí nemohl ukázat. Ty víš, jak mi to bylo líto. Ta dřina, kterou jsem na tyto závody vynaložil, ale stála za to. Budu z toho těžit do budoucna.
A teď zpátky do současnosti a jedním okem do budoucna. Plány pro rok 2014, nebo spíš ještě dál?
Plán na rok 2014 je nabrat hodně svalové hmoty a ukázat se v roce 2015 aspoň o 6 kg těžší, než bych byl v roce 2013. Taky nás znovu čeká BodyPower UK Expo a s tím spojený týden v Anglii spolu s lidmi, se kterými si máme co říct. Jinak plány do budoucna jsou jasné. Trénovat, jíst a růst. Za pár let se pokusit získat pro kartu. To všechno s Neilem v zádech, bez něj si to nedokážu představit.
Máš ohromný štěstí - a vím, že si to uvědomuješ - že tě koučuje jeden z vůbec nejlepších trenérů na světě. Neil Hill má klienty z Evropy, Severní Ameriky, Jihoafrické republiky nebo Indie. V současnosti má pod sebou kromě Flexe Lewise například i Williama Bonaca a dlouho trénoval Zacka Khana. Kdy jste se s Neilem dali dohromady a jak ten začátek vypadal?
Tak Neil Hill je kapacita sama o sobě. Je profíkem ve všem, co dělá. Každému se věnuje na 100%. Mám to štěstí a vážím si toho, že si mě vybral do svého týmu. Sice jsem ho oslovil první, ale on pak přišel s nabídkou, že bude můj trenér. Jak se říká, že začátky jsou těžké, tak pro nás ani nebyly. Řekl mi vše, co jsem potřeboval vědět. Bylo asi 3 týdny do závodů a forma se posunula někam úplně jinam. Hlavně je důležité poslouchat, co kouč chce a chápat to. Ne jednat podle sebe, protože především v konci přípravy to může být osudné. Za dva roky, co spolu jsme, tak jsem se hodně naučil. Tyhle zkušenosti a nové vědomosti jsou k nezaplacení a budou se mi hodit po celý život. Ve všem. Když se pak dívám, jak to tady v ČR funguje, tak si říkám, že jsme o dost pozadu.
V čem přesně myslíš, že jsme pozadu?
Skoro ve všem. Jakoby se to zastavilo. Neříkám, že je pozadu každý, ale lidi by se měli učit. Nebo spíš nepřestávat se učit.
Jak ti Neil za ty dva roky pomohl kromě toho, že vymýšlí všechno okolo tréninku, jídelníčku a suplementace?
Pomohl mi hodně. Sám víš, jak moc mi pomohl psychicky, ale i s formou. Pro mě je to obrovská motivace, která mi dává vůli jít stále dopředu. Snažím se ho poslouchat co možná nejvíce. To, co mě naučil, pak mohu aplikovat nejen na sebe, ale i na jiné lidi, a to mě zase posune někam dál. Naučil jsem se toho od něj hodně prakticky o všem. No a to on mi také sehnal sponzoring s firmou SSN, které bych chtěl moc poděkovat za pomoc, kterou mi dávají. Taky jsem za tu krátkou dobu díky němu poznal plno osobností, kterým mě nejen představil, ale také se s nimi o mně baví, což mě skoro dojalo, když jsem se to dozvěděl v Anglii.
Myslíš si tedy, že by měl mít každý kulturista v rukávu i nějakého kouče, nebo se dá příprava zvládnout i bez něj?
Každý by si měl vybrat trenéra. Trénovat se sám nemá cenu. Když člověk trénuje sám sebe, tak nikdy nenaplní svůj potenciál na 100%. Vždy je potřeba si vybrat někoho, kdo tomu rozumí a ví, co dělá. Taky je potřeba se ohlížet, co bude za 10 let a ne jen myslet krátkodobě, jak je tomu u půlky kulturistů. Chci být jednou profesionální kulturista a je mi jasné, že bez Neila bych se tomu nepřibližoval tak chytře, jako teď. Jednou chci skutečně naplnit svůj potenciál na 100% a vím, že mi přesně s tím Neil pomůže.
Když jsem s tebou poprvé snídal, tak jsem zjistil, že jídlo není tvoje záliba. Nemáš moc velký apetit. Myslíš, že může být kulturista úspěšný i bez toho, aby do sebe tlačil 1000g sacharidů a 600g bílkovin každý den?
Nemám moc velký apetit, to je pravda. Nerad jím velké množství jídla najednou a loni jsem se dozvěděl, že to tak mají Neil i Flex. Ani jeden z nich by nejedl, kdyby nemusel. Proč bych jedl 600 g bílkovin, když si to tělo ani nevezme? Je důležité přemýšlet a neházet do sebe všechno, co se vejde dovnitř. Tělo nefunguje jako odpadkový koš. To, jak člověk vypadá na vnějšku, je právě i o tom, jak to vypadá uvnitř. Na to musí každý kulturista myslet. Je potřeba z každého jídla vytěžit maximum. Tohle může mít velkou roli v tom, jak je kdo úspěšný. Většinou by každý jedl několik kg masa a 1000 g sacharidů a to rozhodně není správná cesta. Taky jsem jedl třeba 2 kg masa denně, ale zjistil jsem, že to nemá cenu. Teďka jím asi 600 g čistého masa s tím, že tělo využije 100 % bílkovin. Zatěžovat organismus nemá smysl. Tělo musí fungovat tak, jak má a každý se k němu musí chovat dobře. Dieta se pak postará o to, co je náš cíl.
Ještě k tomu Flexovi. Znáte se, psali jste si, viděli jste se. Řekni nám o něm něco osobního, co čtenáři neví.
Jalikož máme stejného trénera, tak se známe. Psali jsme si na facebooku a přes e‑mail. Moc často si zas ale nepíšeme, aby si někdo nemyslel, že jsme každý den v kontaktu. Hodně často se taky bavíme přes Neila, to je dobrý prostředník.
Flex je vážně v pohodě a je s ním velká legrace. Ty sám víš, jaké to bylo, když jsme s ním jeli v jednom autě v Anglii na Bodypoweru. Jeden výbuch smíchu za druhým. Nejvtipnější moment byl, když jsme jeli z hotelu do posilovny cvičit a Flex si ze mě dělal srandu. Zeptal se mě, jak jsem na tom teda s angličtinou a jestli rozumím všemu, o čem se bavíte v autě. Moje odpověď byla: “What?” Všichni vybouchli smíchy, ale já za to nemohl. Při otevřeném okýnku jsem vážně nic neslyšel a vy jste si to přebrali po svém.
Neil je tvůrcem tréninkového programu Y3T - jaká je tvá zkušenost s tímhle programem a proč myslíš, že je tak oblíbený?
Tento program využívám 2 roky a musím říct, že je to nejlepší program na růst svalů. Neznám nikoho, kdo by jel tento program a nezlepšil se. Proč je oblíbený? Protože si každý přijde na to své. V tréninku jsou velmi nízké počty opakování, ale taky série s vysokým počtem opakování. Každý týden se zaměřujete na jiná svalová vlákna a nedáváte tělu možnost si na to zvyknout. Já Y3T miluju. Mám rád každý týden a vždy se těším na nový program, který mi Neil pravidelně zasílá. Hlavně je důležité myslet na techniku a ne si honit ego v posilovně. Všude je potřeba myslet na to, že sval musíte procítit.
Lidi by mi určitě neodpustili, kdybych se tě nezeptal na tréniková maxima. Tak povídej Milane, jaké máš silové výkony?
Tak extra výkony nemám, jelikož jsem ještě mladý. Není důvod si hned udělat nějaká zranění, jako plno lidí, kteří si prostě naloží nějakou váhu v posilovně a snaží se to zvednout. Když se dívam na některé trenéry, tak mi nezbývá, než jen kroutit hlavou.
Dřep mám okolo 212 kg, ale počet opakování nevím přesně. Je to asi 6‑7, ale nevím to určitě. Čelní dřep jsem dal nejvíc jen 160 kg. Bench press se mi nedaří, což ale souvisí s tím, že ho necvičím. Váha byla nejvíc 140 kg. Jednoručky na rovné/šikmé lavici nejvíc s 60 kg po 6 opakování. Ramena na tlaky s jednoručkami nejvíc 42 kg. Vždy se snažím o techniku na 100 %. Ještě mě napadá mrtvý tah a to bylo 210 kg. Přítahy v předklonu se 140 kg. Hacken dřep pak byl 260‑280 kg.
Že cvičíš na techniku, vím, protože jsme spolu několikrát cvičili. Jaký je rozdíl mezi tím, když někdo zatíná svaly a tím když někdo jen hýbe s činkou/kladkou? Doporučil bys to každému? A co sparing partner?
Plno lidí cvičí tak, že jen zvedají váhu a to je všechno. Mají u toho naloženy všechny cihličky a řvou tak hlasitě, jak to jen jde. V tom já nevidím smysl. Je důležité procítit svaly, které cvičíme a ne s tím jen tak házet. Hodně se mi libí Kai Greene, který je proslulý přemýšlením o svém tréninku. U každého typu tréninku je možnost zranění. Když budu mít váhu pod kontrolou, tak je určitě riziko menší. Moje slabina je hrudník a vždy, když ho jedu, tak je cílem ten sval šokovat. Vždy musím mít ale váhu pod kontrolou. Tady je můj problém to, že mám ramena přetočená dopředu a ta proto přebírají velkou část práce místo toho, aby pracovaly prsní svaly. Měl jsem tu čest se setkat s jednou z nejlepších doktorek v České republice a dostal jsem nějaké rady ohledně aktivace prsních svalů. Jsem dost zvědav, kam mě to posune. Každý si musí najít to, co funguje. Já nikomu nic nevnucuji.
Sparinga mám, když ho potřebuji. Normálně ale cvičím bez něj.
Otázky od fanoušků:
Když se podíváš zpátky, jaké chyby jsi dělal jako začátečník?
Co bych všem doporučil, tak je na 100% dodržovat stravu, stravu, stravu a to celé dokola. Pak v tréninku dbát na techniku. Ego si nechte doma. Buď cvičte, že něco chcete dokázat pro sebe, nebo vůbec nechoďte do posilovny. Regenerace je u začátečníků velmi podceňovaná věc. Ve skutečnosti je to ze začátku asi to nejdůležitější. Doporučuji alespoň 8 hodin spánku, ať si tělo odpočine a zregeneruje se. Z doplňků stravy bych doporučil protein, komplex vitamínů a minerálů, kloubní výživu a glutamin.
Neplánuješ nahradit Hugha Jackmana v roli Wolverina? Vypadáš mnohem líp jak on a i na tváři ti to dobře roste.
Hugh Jackman je jen jeden a nikdo ho nepřekoná. Nechávám si růst vousy, jak má on, to je pravda. Je to ale proto, že se mi to líbí. Má i dobrý styl oblékání. Mně ještě chybí ty drápy. Chtěl bych se s ním jednou setkat a vyfotit.
Kolik máš přes stehna a biceps centimetrů? Kolik aktuálně vážíš a měříš?
Typická otázka všech. ”Kolik máš přes bicák?” Nebudu psát to, co říká hodně kulturistů. Každý říká, že to nikdo neměřil. Nohy jsou kolem 70cm (jenom) a biceps byl naposledy 48cm. Nechci mít partie, které si vzájemně neodpovídají, takže pro jistotu občas měřím obvody, abych věděl jak to je. Váha 88 kg a výška 168 cm.
Jaký doporučíš nakopávač?
Jedině Psycho a NO rage od SSN a Muscle Junkie. Když by někdo měl zájem, tak může kontaktovat na e‑mail.Nic jiného nefunguje. Ještě pak starý Jack3d.
Nejhezčí fitnesska, kterou jsi kdy viděl?
Tak ty to víš. Je to Dana Linn Bailey. Je neskutečná, originální, energická a to její charisma nemá snad nikdo. Doma mám ale svou malou DLB a za to jsem moc rád.
Super Milane, děkuju za rozhovor a těším se, až se zas uvidíme. Když jsi teď v tom Brně, tak to půjde o dost líp. Pokud by si chtěl někomu poděkovat, tak můžeš, máš prostor.
Chtěl bych poděkovat mému trenérovi, že má pevné nervy to všechno vydržet a trénovat mě. Taky bych rád poděkoval firmě SSN, která mi dělá skvělé podmínky na přípravu, a nemusím se starat o další věci. Stačí si o cokoliv napsat a oni mi to pošlou. Pak také rodině za pomoc a podporu. Mojí přítelkyni za morální podporu a všechno ostatní, čímž mi tak hodně pomáhá v přípravě. Také bych rád poděkoval lidem, co mi věří a podporují mě v přípravě pozitivními zprávami. Rád bych poděkoval Ondřeji Kučerovi, který mi hodně pomohl. Je tu ještě hrozně moc dalších lidí, ale to bychom tu byli dlouho. V neposlední řadě bych rád poděkoval tobě Honzo! Ty mi pomáháš hodně a pomohl jsi mi dost už v době, kdy jsme se neznali. O tom ani nemusím mluvit. Seš jeden z nejlepších lidí, co jsem poznal. Jsem velmi rád, že mám tak báječného kamaráda.
