Již pár let se aktivně účastním soutěží v kulturistice. Ve sportu, který jako by byl synonymem pro užívání dopingu a ve sportu zakázaných látek. Právě doping v tomto sportu způsobil jeho úpadek. Na úvod se tedy pokusím definovat oba pojmy, a podíváme se, možná trochu filosoficky na celý problém.
Sport versus doping
Co je to sport?
Co vlastně slovo sport označuje? Každý z nás si pod pojmem sport asi vybaví jinou disciplínu, v zásadě se však shodneme na tom, že při sportu dochází k aktivnímu pohybu. To však není zcela přesné, sport není pouze o pohybu.
Slovo sport je anglosaského původu a odvozuje se od slova disport. Znamená obveselení, rozptýlení, vlastně útěk od práce, od povinnosti k zábavě.
Pojmem sport je dnes obvykle označována pohybová (fyzická) aktivita provozovaná podle určitých pravidel a zvyklostí, jejíž výsledky jsou navíc měřitelné nebo porovnatelné s jinými provozovateli téhož sportovního odvětví.
Ve výše uvedené definici jsou důležitá tři omezení, a to zejména to že se jedná o pohybovou aktivitu, což vylučuje činnosti, kde se soutěží pouze pomocí duševních schopností nebo štěstí – například deskové hry, počítačové hry nebo hazardní hry. Sportovní aktivita má jasná pravidla, podle kterých se soutěží – to vylučuje z oblasti sportu například válku (i když ta se pro některé jedince stala v současnosti zábavným sportem) A v neposlední řadě, tato aktivita má soutěžní charakter, dochází k poměřování jejích výsledků - to vylučuje například bojová umění provozovaná nesoutěžním, filosoficky zaměřeným způsobem např. jógu, tai‑chi apod.
Moderní sport
Nyní zabrusme lehce do historie a představme si moderní sport. Počátky sportu v dnešním slovy smyslu jsou obvykle spojovány s technickou revolucí, jejíž vůdčí zemí byla v 19. století Anglie. Fyzická námaha, která není bezprostředně spojena se zajištěním přežití nebo válečným konfliktem, se v té době postupně stala z privilegia „vyšších vrstev“ běžně rozšířenou formou zábavy a činností provozovanou všemi třídami společnosti.
Do druhé poloviny 19. století (a ve velké většině případů právě do Anglie) spadá založení většiny dnes provozovaných nejoblíbenějších sportů na všeobecném základě - tj. na zásadě „pokud budeš respektovat pravidla, můžeš hrát s námi (nebo spíš proti nám) a je jedno kdo jsi a odkud jsi“.
Naprosto zásadní bylo pro další rozvoj sportu založení novodobých olympijských her, které je spojeno se jménem Pierra de Coubertina a rokem 1896. Sport se tím stává ze specifického a stále ještě menšinového způsobu zábavy kulturním a později i politickým fenoménem.
Co je to doping?
To jsme si již na našich stránkách párkrát povídali, opakováním však nic nezkazíme. Jako doping se ve sportu označuje používání látek a metod uvedených v Seznamu zakázaných látek a metod vydávaném každoročně Světovou antidopingovou agenturou (WADA). Zamýšleným efektem dopingu je zejména bezprostřední zvýšení výkonu nebo urychlení regenerace při tréninku. V podstatě je však doping farmaceutický prostředek pro léčení vážně nemocných osob. Sportovci, připadáte si snad smrtelně nemocní?
Látky k povzbuzení výkonu se vyskytovaly ve sportu již od starověku (např. gladiátoři používali směs medu a alkoholu). Ve vrcholných sportovních soutěžích je intenzívně sledováno zneužívání od poslední čtvrtiny 20. století a bývá pravidelně příčinou řady skandálů a to jak u sportovců, tak i celých týmů či svazů. V případě dopingu platí, že sportovci jsou vždy o krok napřed před antidopingovým výborem, a tak vznikají stále nové a nové povzbuzující látky a s nimi ruku v ruce nové metody testování.
Kvůli možnému dopingu jsou vrcholoví sportovci povinni ihned po skončení soutěží či při návštěvě antidopingového komisaře, odevzdávat vzorky moči nebo krve k analýze. Případný pozitivní výsledek testu vede zpravidla k diskvalifikaci sportovce ze soutěže a k odebrání medaile a jiných ocenění. Dále je případ řešen disciplinární komisí a dojde zpravidla k zákazům činnosti na určité období, či k doživotnímu zákazu.
Více o dopingovém testu naleznete v tomto článku: DOPINGOVÁ KONTROLA
Pro svaluchtivé mladíky jen připomenu, že doping a dopingové látky mohou způsobit u zdravých lidí nevratné zdravotní komplikace na poli endokrinního, oběhového a vylučovacího systému a vést až k ohrožení života. Pokud jde o zdraví, je sportovní výkonnost vždy v pozadí.
Neuvěřitelné životy - Greg Valentino
Sport versus doping
Budeme‑li se zaobírat vztahem sportu a dopingu, musíme si nastolit určitá čísla, která odpovídají skutečnosti. Doping je se sportem jednoduše spojen, a to z jednoho logického důvodu. Pokud jde o výkonnostní sport, každý závodí, a samozřejmě chce vyhrát a získal tak určitá ocenění. Někteří jsou pro toto vítězství obětovat vše, a právě zde se objevuje doping. Toto obětování se bohužel objevuje již v dorosteneckém věku. Tito závodníci se však stěží přesunuli i do kategorie juniorů, natož mužů a jejich život, je či v nejbližší době bude velmi poznamenán užíváním dopingu. Pojďme se však podívat na slibovaná čísla.
Celkem bylo u nás (ČR) za posledních 15 let provedeno 13491 dopingových kontrol. Z toho bylo 316 pozitivních, což představuje 2,3% ze všech testovaných. Jen pro ilustraci na každém druhém fotbalovém zápase se objeví jeden hráč pod vlivem dopingu. To je děsivá, leč pravdivá představa. Co víc? Toto číslo se dále nemění a zdá se, že v posledních letech nadále stoupá. Z toho vyplívá, že ač je boj proti dopingu stále silnější ze strany úřadů i některých sportovců, roste procento těch, kteří se nebojí jít na soutěž s dopingem v krvi a pokoušet se tak obejít legislativu. Jen připomenu krátký případ nejmenovaného závodu v kulturistice v Belgii, kde po příchodu antidopingového výboru vyskákali všichni závodníci z oken a utekli, nikdo tak na závodech nemohl startovat a tato soutěž byla zrušena.
Napadá nás taky otázka – je tento boj tedy marný? Vůbec ne. Právě naopak, jak se říká, naděje umírá poslední a boj proti dopingu je stále v plenkách. Je však důležité začít již od mladých sportovců a rekreačních fitness center, kde se doping objevuje u rekreačních sportovců v hojné míře.
Kulturistika a doping
Když už jsem nakousl fitness centra, rád bych se opět vrátil ke kulturistice. Při nahlédnutí do archivu Antidopingového výboru ČR je vám jasné, který sport vede v žebříčku dopingových případů. Ano je jím právě kulturistika, počet pozitivních dopingových případů je opravdu alarmující. Co k tomuto postupu kulturisty vede? Jistě to nebude honba za velkými zisky, vždyť kulturistika stojí na okraji zájmu a s ním i zájem sponzorů a mecenášů, kteří by přinesli do tohoto sportu víc peněž. Pokud by se tak však stalo, bojím se, že by se kulturistika zvrtla ještě víc a její provozování by bylo ještě šílenějším zdravotním hazardem. Pojďme se však podívat dále, co může kulturisty vést k jejich dopingovým hrátkám.
Mohlo by to být z části uznání a to jak za výsledky, tak svalnatou postavu. Ruku v ruce s uznáním jde právě i honba za velkými svaly. Muž neboli samec, přeci vždy chtěl být vůdcem smečky a převýšit tak svoje soky v boji o pomyslný trůn. Právě toto vidím za tím, co stojí na počátku užívání dopingu v soutěžní kulturistice. Co je však horší, tyto snahy se stále více dostávají i do běžných posiloven, kde se lehce naskytnou v rukách mladých a nezkušených kondičních cvičenců. Právě tito cvičenci by však měli tvořit zdravé jádro těch, kteří budou v budoucnu plnit závodní pódia a pokud jdou na soutěže již se zkušeností s dopingem, jsou tak říkajíc ztraceni.
Naturální snahy v kulturistice
Problém dopingu v kulturistice se snaží řešit nově vzniklé organizace, na poli kulturistiky je to naturální kulturistika. Naturální zde neznamená vyloženě přírodní tj. „zelená a žijící z kořínků“, ale čistá a bezsteroidová. Tato kulturistika u nás vznikla zhruba před šesti lety a její snahou je přiblížit kulturistiku fitness širší veřejnosti, a snad i přinést tak tomuto sportu ztracenou slávu. Naturální kulturistika se snaží o očištění sportu formou osvěty a testování. Je úzce spojena s antidopingovým výborem, který zajišťuje pravidelné dopingové testování jejich příznivců a sportovců spadajících do antidopingového monitoringu. V podstatě jde o klasickou kulturistiku, jak ji známe, se všemi principy a pravidly. Přímo však odsuzuje doping, jsou v í konané všechny mezinárodní a národní soutěže (MČR, ME, MS…) a v Evropě i po celém světě se jí věnuje stále více sportovců. Věřme, že tyto snahy nedojdou k zapomnění a naturální kulturistika se bude rozvíjet stejně dynamicky i s jejími principy, tak jak to bylo doposud.
Dopingová kontrola
Všeobecná východiska sportu a dopingu
Prošli jsme si společně minulost i současnost, na závěr se chci podívat ještě do budoucnosti na scéně boji proti dopingu. Jak ho zlepšit? V mém pohledu je to právě osvěta, a to nejen mezi mladými sportovci ve sportovních oddílech, ale i při hodinách tělesné výchovy na školách. Dále pak osvětou ze strany státu, neboť stát je v tomto pohledu velmi neaktivní a neuvědomuje si, že právě mladí sportovci mu za pár let budou dělat prezentaci ve světě. Neposlední metodou jsou právě naturální snahy, a to nejen v kulturistice, ale i ostatních sportech. Nemalou roli v těchto snahách bude hrát Antidopingový výbor ČR, který by měl zintenzívnit svoji činnost a ještě více se zaměřit na namátkové a mimosoutěžní kontroly a sám provádět osvětu ve školách, školních zařízeních, sportovních oddílech, jako i ve fitness centrech a zájmových kroužcích se zaměřením na sport.
Téma sportu a dopingu je velmi široké a bude pro mnoho sportovců stále otevřené. Věřme tedy, že jednou se dočkáme doby, kdy již nebude kulturistika synonymem pro doping.
Česká charta proti dopingu (1993) |
Program boje proti dopingu ve sportu je celosvětovou záležitostí a je uskutečňován ve vzájemné spolupráci Mezinárodního olympijského výboru a všech světových sportovních federací s národními olympijskými výbory a národními federacemi a organizacemi, zabezpečujícími sportovní život v jednotlivých zemích. Ve snaze přispět k očistě sportu od používání nedovolených dopingových prostředků, obrací se Antidopingový výbor České republiky ke všem institucím, organizacím a jednotlivcům, kteří se podílejí na přípravě sportovců, s tímto prohlášením: Ve snaze dosáhnout co nejlepšího sportovního výkonu či umístění, se rozmohlo používání určitých prostředků, které urychlují a zvyšují výkonnost v rozporu s morálními a etickými principy sportovního tréninku a sportovního zápolení. Používání prostředků ke zvyšování výkonnosti na bázi zakázaných léčebných přípravků a metod je kvalifikováno jako doping a obdobně jako užívání drogy je zneuctěním hodnot sportu a jako takové musí být důrazně odsuzováno. Boj proti dopingu se dotýká celého sportovního hnutí, všech jeho výkonnostních i věkových skupin a také dalších tělovýchovných aktivit nesoutěžního charakteru. Vedle morálního dopadu působí dopingové prostředky nepříznivě i na zdraví sportovce. Zatímco u nemocného člověka jsou terapeuticky používané léky prostředkem k jeho uzdravení, je zneužívání léčiv u sportovců zdraví škodlivé. Odpovědnost za vyloučení dopingu ve sportu nesou účastníci sportovního dění, to jest sportovci, trenéři, zdravotníci a další tělovýchovní pracovníci. Přímou odpovědnost za to, že nepožije zakázané dopingové postředky nebo metody, nese především sportovec sám. Trenér nebo funkcionář dbá o účinnou prevenci proti dopingu zejména správnou výchovou. Lékař je odpovědný za dodržování etických norem při užití léčebných metod a léků. Základním prostředkem boje proti dopingu ve sportu je účinná prevence vycházející z dostatečně silného vědomí morální zhouby a škodlivosti dopingu na zdraví sportovců. Důležitým předpokladem odstraňování dopingu ze sportu se musí stát kvalitní trénink, založený na uplatňování nejnovějších poznatků optimálně využívaných v tréninkové praxi. Nezastupitelnou roli v celém antidopingovém programu sehrává kontrola zneužívání dopingových prostředků a metod, která musí být objektivní, důsledná a systematická. Dopingová kontrola se řídí směrnicemi uplatňovanými v souladu s ustanoveními MOV a mezinárodních sportovních federací, včetně postihu viníků při prokázaném požití dopingu. Seznam zakázaných dopingových prostředků a metod vydává MOV a je nedílnou součástí směrnic pro kontrolu a postih dopingu ve sportu. Při respektování skutečností uvedených v České chartě proti dopingu, zejména toho, že doping je v rozporu se sportovní etikou, že tělesné a duševní zdraví sportovců je nutné chránit, že je nutné střežit hodnoty fair play a práva všech, kteří se sportovních soutěží zúčastňují, že doping ve sportu je součástí problému užívání drog, jej zásadně odsuzujeme a svým podpisem české charty proti dopingu se zavazujeme, že:
|